Jižní Afrika
Jižní Afrika
Když stojíte na Rhino Drive v Hlane a ranger vám ukáže nosorožce, první věc, která vás napadne, nebude "ten je bílý" nebo "ten je černý" — oba jsou prakticky stejná odstín šedohnědé. Přesto se jim tak říká už přes sto let, v češtině i v angličtině. Jak se k těm jménům dostali?
Omyl, který se uchytil: "bílý" je ve skutečnosti "široký"
Nejpravděpodobnější vysvětlení (etymologie tohoto typu se nikdy nedá dokázat se stoprocentní jistotou, ale tahle verze je mezi odborníky nejpřijímanější) sahá k nizozemštině, respektive afrikánštině, kterou mluvili první evropští farmáři a lovci v jižní Africe. Nosorožci se širokou, hranatou tlamou uzpůsobenou k spásání trávy se říkalo "wyd" nebo "wijd" — tedy prostě "široký". Anglicky mluvící osadníci si to slovo přeslechli, respektive nepřevedli přesně, a z "wide" se jim stalo "white". Jakmile měl jeden druh jméno "bílý", druhý — stejně šedý nosorožec s úzkým, hákovitým horním pyskem — potřeboval nějaké jméno pro odlišení. Logika byla čistě kontrastní: když je jeden "bílý", druhý bude "černý". Žádný z obou nosorožců ve skutečnosti není ani bílý, ani černý.
Ironií je, že afrikánština si pak anglické jméno půjčila zpátky — dnešní afrikánský název bílého nosorožce, "witrenoster", je už přímý překlad anglického "white rhino", ne toho původního "wyd".
Jak je tedy od sebe v terénu rozeznat
Barva vám tedy nepomůže, ale pár spolehlivých znaků ano.
Nejjistější je tvar pysku. Bílý nosorožec má širokou, hranatou tlamu — je to spásač trávy a takhle tvarovaná tlama mu umožňuje efektivně okusovat trávu nízko u země, hlavu proto nosí při pastvě skloněnou. Černý nosorožec má naopak úzký, hákovitý horní pysk, kterým si přitahuje listy a výhonky z keřů a stromů; jako spásač výše rostoucí vegetace nosí hlavu výš.
Velikost je dalším vodítkem, i když se v terénu bez porovnání dvou zvířat hodí míň, než se zdá: bílý nosorožec je největší žijící druh nosorožce, samci váží běžně přes 2 000 kg a mohou přesáhnout i 2 300 kg. Černý nosorožec je citelně menší, mezi 800 a 1 400 kg.
A liší se i chování. Bílý nosorožec je společenštější druh, samice s mláďaty se sdružují do menších stád (odborně se jim říká "crash"), zatímco dospělí samci bývají teritoriální samotáři. Černý nosorožec žije skoro vždy samotářsky a je plašší a opatrnější — jeho pověstná "agresivita" je většinou jen obranná reakce zvířete, které špatně vidí a cítí se ohrožené.
Kde je v jižní Africe potkáte
V Hlane Royal National Park v Eswatini, kam s klienty jezdíme na Rhino Drive, žijí obě species společně — je to jedno z mála míst v zemi, kde se to podařilo udržet. Pro černého nosorožce konkrétně je ale v Eswatini nejznámější Mkhaya Game Reserve, menší a divočejší rezervace specializovaná právě na tento vzácnější druh.
V Jižní Africe je asi nejvýznamnějším místem Hluhluwe-iMfolozi Park v KwaZulu-Natal — sem se na začátku 20. století stáhla doslova posledních pár desítek jedinců bílého nosorožce poté, co ho lovci téměř vyhubili, a odtud pochází naprostá většina dnešní světové populace jižního bílého nosorožce (přes 17 000 kusů). Oba druhy najdete i v Krugerově národním parku. Severní poddruh bílého nosorožce na tom byl hůř: zbyly z něj jen dvě samice v lidské péči, v podstatě bez šance na přirozenou reprodukci.
Kdo by chtěl vidět oba druhy nosorožce na vlastní oči, ať napíše Zuzaně — ráda je zařadí do vaší jihoafrické nebo eswatinské trasy.
Když přiletíte do Jižní Afriky, několik věcí vám může připadat tak trochu naruby. Jste přece na jižní polokouli – ale ne každý „obrácený“ jev způsobuje právě polokoule. 😊
Když si většina lidí představí africkou divokou přírodu, hroši jsou často považováni za mírné obry řek. Jen málo návštěvníků však má možnost setkat se s těmito mohutnými tvory zblízka - dokud se nesetkají s hrochem Jessicou, jedním z nejpozoruhodnějších zvířecích velvyslanců Jihoafrické republiky. Jessica, uhnízděná na břehu řeky Blyde nedaleko města Hoedspruit, není jen tak ledajaký hroch. Je světově proslulá svou přátelskostí, šarmem a jedinečným poutem k lidem. Nedávná návštěva Jessicy poskytla našim hostům nezapomenutelný zážitek z divoké přírody a nabídla jedinečnou příležitost komunikovat s divokým tvorem tak, jak se to podaří jen málokomu.
Jen málokterý zážitek se vyrovná vzrušujícímu safari v otevřeném terénním voze divokou přírodou Krugerova národního parku. Tato rozlehlá divočina je domovem nejznámějších afrických zvířat a každá jízda je dobrodružstvím, při kterém nikdy nevíte, co vám den přinese. Minulý týden jsme se s našimi hosty vydali na skutečně nezapomenutelnou projížďku plnou dramatických pozorování lvů, nosorožců, žiraf a vzácného lovu geparda, který všechny zanechal v úžasu a nadšení.
Jaký je rozdíl mezi cestou z katalogu a poznáváním země s někým, kdo v ní opravdu žije? Zuzka žije v Jižní Africe přibližně 27 let, je licencovanou průvodkyní pro všech devět provincií a klienty Eco-Trails provází osobně.
Když jsem poprvé stála pod baobabem, vzpomněla jsem si na Malého prince. V knížce jsou baobaby hrozbou pro malou planetu; v severním Limpopu naopak patří k nejpůsobivějším stromům krajiny.
Rezervace mezi baobaby
Musina Nature Reserve leží jižně od města Musina a chrání typickou krajinu této části provincie Limpopo včetně výrazného porostu afrických baobabů. Ve starších zdrojích se lze setkat také s názvem Messina Baobab Forest Reserve; dnešní město i rezervace používají název Musina.
Není to klasické safari zaměřené na „velkou pětku“. Hlavní roli tu hraje krajina, sucho, skalnaté kopce a zvláštní siluety stromů. Právě díky tomu je rezervace zajímavou zastávkou pro cestovatele, kteří chtějí poznat i méně navštěvovaná místa.
Strom obrácený kořeny vzhůru
Baobab africký (Adansonia digitata) ukládá vodu do mohutného kmene a v suchém období často ztrácí listy. Jeho větve pak připomínají kořeny, a proto se mu někdy říká strom obrácený vzhůru nohama. Staré kmeny mohou být duté a stromy se mohou dožívat velmi vysokého věku.
Přesné stáří baobabů se ale určuje obtížně, protože nevytvářejí pravidelné letokruhy jako mnoho jiných stromů. Proto u konkrétních stromů raději nepoužíváme efektní, ale obtížně doložitelná čísla.
Baobaby v příbězích
Okolo baobabů vznikla řada legend. Jedna vypráví, že strom byl se svým vzhledem nespokojený tak dlouho, až jej bohové zasadili korunou do země. Je to samozřejmě příběh, ne botanické vysvětlení – k těmto stromům ale podobné vyprávění patří stejně přirozeně jako jejich nápadná silueta.
Prakticky při cestě na sever
Rezervaci lze zařadit do trasy severním Limpopem, například v širším kontextu cesty směrem k Mapungubwe. Aktuální přístup, stav cest a čas potřebný k návštěvě je dobré ověřit při přípravě konkrétního programu. Další inspiraci najdete na stránkách Jižní Afrika a Méně známá místa.
Láká vás sever Jižní Afriky a krajina baobabů? Napište nám a naplánujeme cestu podle vašich zájmů.
Zuzana
Pozorovat velrybu z pobřeží nebo z lodi patří k nejkrásnějším přírodním zážitkům Západního Kapska. Zvířata jsou ale ve volné přírodě, takže žádné setkání nelze slíbit předem.
Všechno začalo v listopadu 1928, kdy se jedna hrošice rozhodla opustit oblast St Lucia v tehdejším Zululandu a vydala se na cestu, která z ní udělala miláčka celé země.
Kde leží nejjižnější bod Afriky? Pokud vás jako první napadl Mys Dobré naděje, nejste sami. Správná odpověď ale zní: Cape Agulhas, česky Střelkový mys.
Číst dál: Nejjižnější bod Afrického kontinentu… Mys Dobré naděje?
Jižní Afrika je domovem neuvěřitelného množství divoké zvěře. Pět zvířat ale dostalo jméno, které zná skoro každý návštěvník Afriky: velká pětka.
