Když stojíte na Rhino Drive v Hlane a ranger vám ukáže nosorožce, první věc, která vás napadne, nebude "ten je bílý" nebo "ten je černý" — oba jsou prakticky stejná odstín šedohnědé. Přesto se jim tak říká už přes sto let, v češtině i v angličtině. Jak se k těm jménům dostali?
Omyl, který se uchytil: "bílý" je ve skutečnosti "široký"
Nejpravděpodobnější vysvětlení (etymologie tohoto typu se nikdy nedá dokázat se stoprocentní jistotou, ale tahle verze je mezi odborníky nejpřijímanější) sahá k nizozemštině, respektive afrikánštině, kterou mluvili první evropští farmáři a lovci v jižní Africe. Nosorožci se širokou, hranatou tlamou uzpůsobenou k spásání trávy se říkalo "wyd" nebo "wijd" — tedy prostě "široký". Anglicky mluvící osadníci si to slovo přeslechli, respektive nepřevedli přesně, a z "wide" se jim stalo "white". Jakmile měl jeden druh jméno "bílý", druhý — stejně šedý nosorožec s úzkým, hákovitým horním pyskem — potřeboval nějaké jméno pro odlišení. Logika byla čistě kontrastní: když je jeden "bílý", druhý bude "černý". Žádný z obou nosorožců ve skutečnosti není ani bílý, ani černý.
Ironií je, že afrikánština si pak anglické jméno půjčila zpátky — dnešní afrikánský název bílého nosorožce, "witrenoster", je už přímý překlad anglického "white rhino", ne toho původního "wyd".
Jak je tedy od sebe v terénu rozeznat
Barva vám tedy nepomůže, ale pár spolehlivých znaků ano.
Nejjistější je tvar pysku. Bílý nosorožec má širokou, hranatou tlamu — je to spásač trávy a takhle tvarovaná tlama mu umožňuje efektivně okusovat trávu nízko u země, hlavu proto nosí při pastvě skloněnou. Černý nosorožec má naopak úzký, hákovitý horní pysk, kterým si přitahuje listy a výhonky z keřů a stromů; jako spásač výše rostoucí vegetace nosí hlavu výš.
Velikost je dalším vodítkem, i když se v terénu bez porovnání dvou zvířat hodí míň, než se zdá: bílý nosorožec je největší žijící druh nosorožce, samci váží běžně přes 2 000 kg a mohou přesáhnout i 2 300 kg. Černý nosorožec je citelně menší, mezi 800 a 1 400 kg.
A liší se i chování. Bílý nosorožec je společenštější druh, samice s mláďaty se sdružují do menších stád (odborně se jim říká "crash"), zatímco dospělí samci bývají teritoriální samotáři. Černý nosorožec žije skoro vždy samotářsky a je plašší a opatrnější — jeho pověstná "agresivita" je většinou jen obranná reakce zvířete, které špatně vidí a cítí se ohrožené.
Kde je v jižní Africe potkáte
V Hlane Royal National Park v Eswatini, kam s klienty jezdíme na Rhino Drive, žijí obě species společně — je to jedno z mála míst v zemi, kde se to podařilo udržet. Pro černého nosorožce konkrétně je ale v Eswatini nejznámější Mkhaya Game Reserve, menší a divočejší rezervace specializovaná právě na tento vzácnější druh.
V Jižní Africe je asi nejvýznamnějším místem Hluhluwe-iMfolozi Park v KwaZulu-Natal — sem se na začátku 20. století stáhla doslova posledních pár desítek jedinců bílého nosorožce poté, co ho lovci téměř vyhubili, a odtud pochází naprostá většina dnešní světové populace jižního bílého nosorožce (přes 17 000 kusů). Oba druhy najdete i v Krugerově národním parku. Severní poddruh bílého nosorožce na tom byl hůř: zbyly z něj jen dvě samice v lidské péči, v podstatě bez šance na přirozenou reprodukci.
Kdo by chtěl vidět oba druhy nosorožce na vlastní oči, ať napíše Zuzaně — ráda je zařadí do vaší jihoafrické nebo eswatinské trasy.
Když přiletíte do Jižní Afriky, několik věcí vám může připadat tak trochu naruby. Jste přece na jižní polokouli – ale ne každý „obrácený“ jev způsobuje právě polokoule. 😊
Když si většina lidí představí africkou divokou přírodu, hroši jsou často považováni za mírné obry řek. Jen málo návštěvníků však má možnost setkat se s těmito mohutnými tvory zblízka - dokud se nesetkají s hrochem Jessicou, jedním z nejpozoruhodnějších zvířecích velvyslanců Jihoafrické republiky. Jessica, uhnízděná na břehu řeky Blyde nedaleko města Hoedspruit, není jen tak ledajaký hroch. Je světově proslulá svou přátelskostí, šarmem a jedinečným poutem k lidem. Nedávná návštěva Jessicy poskytla našim hostům nezapomenutelný zážitek z divoké přírody a nabídla jedinečnou příležitost komunikovat s divokým tvorem tak, jak se to podaří jen málokomu.
Jen málokterý zážitek se vyrovná vzrušujícímu safari v otevřeném terénním voze divokou přírodou Krugerova národního parku. Tato rozlehlá divočina je domovem nejznámějších afrických zvířat a každá jízda je dobrodružstvím, při kterém nikdy nevíte, co vám den přinese. Minulý týden jsme se s našimi hosty vydali na skutečně nezapomenutelnou projížďku plnou dramatických pozorování lvů, nosorožců, žiraf a vzácného lovu geparda, který všechny zanechal v úžasu a nadšení.
Jaký je rozdíl mezi cestou z katalogu a poznáváním země s někým, kdo v ní opravdu žije? Zuzka žije v Jižní Africe přibližně 27 let, je licencovanou průvodkyní pro všech devět provincií a klienty Eco-Trails provází osobně.
Když jsem poprvé stála pod baobabem, vzpomněla jsem si na Malého prince. V knížce jsou baobaby hrozbou pro malou planetu; v severním Limpopu naopak patří k nejpůsobivějším stromům krajiny.
Pozorovat velrybu z pobřeží nebo z lodi patří k nejkrásnějším přírodním zážitkům Západního Kapska. Zvířata jsou ale ve volné přírodě, takže žádné setkání nelze slíbit předem.
Všechno začalo v listopadu 1928, kdy se jedna hrošice rozhodla opustit oblast St Lucia v tehdejším Zululandu a vydala se na cestu, která z ní udělala miláčka celé země.
Kde leží nejjižnější bod Afriky? Pokud vás jako první napadl Mys Dobré naděje, nejste sami. Správná odpověď ale zní: Cape Agulhas, česky Střelkový mys.
Číst dál: Nejjižnější bod Afrického kontinentu… Mys Dobré naděje?
Jižní Afrika je domovem neuvěřitelného množství divoké zvěře. Pět zvířat ale dostalo jméno, které zná skoro každý návštěvník Afriky: velká pětka.
